Na vrchu jihovýchodně od Příbrami (576m n.m.) vznikla ve 13. nebo podle jiných zpráv ve 14.století gotická kaple. Podle pověsti ji dal postavit rytíř z rodu Malovců jako dík Panně Marii za vyslyšené prosby, když ho ochránila před pronásledujícími loupežníky. Kaple byla zřejmě už od počátku zasvěcená Nanebevzetí Panny Marie.
Vodit procesí na Svatou Horu se stalo zvykem již v 16.století, a to i za časů protestantských duchovních správců v Příbrami. Z řady poustevníků, kteří spravovali svatohorskou kapli, byl nejproslulejší Jan Procházka, slepý žebrák, který se podle příkazu ve snu vypravil na Svatou Horu a tam se zázračně uzdravil. Po této události se příliv poutníků výrazně zvýšil.
Příbramští konšelé se rozhodli svěřit stálou duchovní správu některému duchovnímu řádu, a tak se roku 1647 kaple ujali březničtí jezuité. Vytušili, že poutní kaplička s tehdy již proslulou mariánskou soškou je ideální poutní místo, z něhož, díky pozici ve středu Čech, lze vybudovat nejslavnější mariánské poutní místo v zemi. V letech 1658-1709 ji nechali zbarokizovat a vytvořili velkolepé poutní místo s jezuitskou rezidencí.
Jezuitská rezidence byla roku 1773 zrušena a o svatyni poté pečovali diecézní kněží. Roku 1860 byla odevzdána řádu redemptoristů (kongregace založená roku 1732 ve Scale u jihoitalského města Amalfi sv. Alfonsem Maria z Liguori pro konání kázání, misií aj.; Redemptor = Vykupitel), kteří zde byli až do roku 1950. Od roku 1990 se o Svatou horu starají opět diecézní kněží.
Centrální svatyně, kostel Panny Marie, stojí na vyvýšené terase, je obklopena kaplemi a pod terasou ambitem. Toto architektonické řešení bylo do té doby v Čechách neznámé a jako typ poutního místa se stalo pravzorem pro četná další poutní místa, která byla v Čechách později vybudována.
Ambity mají v rozích čtyřmi osmistěnné kaple, která nesou jména měst, jež se podílela na jejich stavbě a výzdobě - kaple Pražská, Březnická, Plzeňská, Mníšecká, dále pak zvonici a dvě brány - Pražskou a Březnickou. V každém křídle ambitů jsou dvě výklenkové kaple sklenuté valeně (kaple Narození Panny Marie, Obětování Panny Marie, Zasnoubení Panny Marie, Zvěstování Panny Marie, Bolestné Panny Marie, Dušiček, Smrti Panny Marie, Nanebevzetí Panny Marie, Vítězné Panny Marie; kromě zasvěcení nesou kaple i jména šlechtických mecenášů). Ambity jsou sklenuty křížovými klenbami se štukaturami a lunetovými obrazy, jejich vnitřek se otvírá pilířovými obloukovými arkádami do obdélníkového nádvoří. Na severní straně k nim přiléhá bývalý rezidenční dům, původně jezuitský (do 1773), později řádů redemptoristů (1860-1950). Na venkovním nádvoří se nachází mariánský sloup z roku 1661 s pozlacenou soškou Panny Marie, sousoší Kalvárie a mariánská studna.
Na základním architektonickém rozvrhu celého komplexu se podílel Carlo Lurago, dalšími architekty byli K. Dietzenhofer, B. Schlager, P.Bayer, P. Grafnetter, D. Orsi, G. D. Canevale a M. Allio. Na výzdobě Svaté hory pracovalo mnoho sochařů (Jan Brokoff, M. Huber, J.O. Mayer, O.F. a J.A.Quitainerové, A. Klouda), štukatérů (S. Cereghetti, A. Cordatti, G. B. Colombo, A. Soldattti, G.B. Cometa), malířů (J. Mathauser, J. Umlauf, J.J. Steinfels, F. Hertzog, K. Dittmann, F. Müller, K. Lanz, D. Komínek, F. Mazanec, J.J. Kubát, F. Čermák, J.J. Christl) a mistrů uměleckých řemesel (J.J. Knobloch, K. Gschwandtner).
Na hlavní stříbrném oltáři v kostele stojí proslulá milostná soška Panna Marie svatohorská. Je 50cm vysoká, neuměle vyřezaná z hruškového dřeva. Podle Bohuslava Balbína ji dal zhotovit Arnošt z Pardubic (pověst praví, že ji sám vyřezal) a nejprve ji uctíval na příbramské tvrzi, poté byla přenesena na Svatou Horu. Byla oblékána do vzácných šatů, jejich počet stále vzrůstal (roku 1723 byl zhotoven zlatý tepaný, drahokamy, perlami a emailem zdobený pancíř). Soška byla 22.června 1732 slavnostně korunována - tato událost se každoročně opakuje. (Korunování poutních obrazů a mariánských soch bylo zavedeno v katolické církvi 1640 z popudu italského jezuita Alexandra Sforzy Pallavicini, který tvrdil, že nosí-li zlaté koruny knížaty a králové, tím spíše toto právo přísluší Královně nebes a jejímu Synovi).
Z Příbrami vedou na Svatou Horu kryté zděné schody 450m dlouhé se 343 stupni. První zmínka o tomto schodišti pochází již z roku 1658, kdy je dal postavit jeden zbožný šlechtic, později bylo zakryto dřevěnou střechou. Na konečné zděné podobě se roku 1728 podílel i Kilián Ignác Dietzenhofer. Část schodů zničil roku 1978 požár, jeho následky byly odstraněny až v roce 1993, kdy proběhla rozsáhlá rekonstrukce.